Ty se máš, že cestuješ... FAKT?

13. 10.

Minut čtení: 4

„Ty se máš. Jedeš do Itálie, výlet máš zaplacený a ještě za to dostaneš peníze.“

Průvodkyně... užívá si výlety a ještě ji za to platí. Ano, tohle občas opravdu slýchám. Tuto představu o práci průvodkyně znám. Když se podíváte na fotografie, opravdu to tak vypadá, že?! Jak to probíhá v realitě??? Teď vám to prozradím...

Toskánsko. Slunce. Sklenka vína. Krásné ženy. Historická města. Moře. Výlohy italských obchodů. Sem tam cappuccino. Jenže na těch fotografiích obvykle není vidět, co se děje předtím, potom a hlavně mezi nimi.

Pojďte se podívat do zákulisí příprav našich výletů.

Výlet nezačíná na letišti

Začíná týdny předem řešením otázek: Kam pojedeme? Co má smysl vidět? Co se dá stihnout? Kde budeme bydlet? Jak se tam dostaneme? Kdy jede autobus? Potřebujeme rezervaci? Kde se najíme? Co když bude pršet?

A potom přichází vyhledávání letů, check-iny, zavazadla, transfery, rezervace a komunikace s účastnicemi.

Máte koupeno? Přišlo potvrzení? Máte správné jméno? Udělaly jste check-in? Výborně.

Tak to pro jistotu ještě devětkrát připomeneme. 😁

Proto jsme na naše dámské jízdy dvě.

Jsou práce, kterých si nevšimnete právě proto, že jsou dobře udělané.

Já se starám především o trasu, program, ubytování, dopravu, řidiče, informace o místech a památkách, komunikaci na místě a samozřejmě průvodcování a tlumočení.

Jana má pod palcem letenky, check-iny, komunikaci s účastnicemi, organizační informace, web, fotografie a spoustu dalších věcí, které jsou nejlépe odvedené právě tehdy, když si jich vůbec nevšimnete.

A společně pořád kontrolujeme, jestli plán, který vypadal skvěle doma u počítače, stále funguje i pro skutečné ženy na skutečné cestě.

Protože ty mají jednu zvláštní vlastnost. Každá chce něco jiného. 😁

A pak konečně jedeme!

· Jedna by vydržela dvě hodiny v muzeu.

· Druhá se po dvaceti minutách nenápadně přesouvá k východu.

· Třetí miluje kostely.

· Čtvrtá obchody.

· Pátá chce fotografovat.

· Šestá už má hlad.

· Sedmá hlad nemá, ale potřebuje kávu.

· A osmá by si nejraději sedla na náměstí se skleničkou a dvě hodiny pozorovala lidi.

A víte co? Ani jedna to nemá špatně.

Ulice Toskánských měst mají typické san pietrini - kameny.

Právě v tom podle mě spočívá skutečná práce průvodce.

Ne dostat osm lidí z bodu A do bodu B. Ale vytvořit den tak, aby večer pokud možno všech osm mělo pocit: „Tohle bylo přesně ono.“

Někdy proto něco vynecháme. Někdy zůstaneme déle. Někdy změníme plán. A někdy je potřeba poznat, že právě teď už opravdu nikdo nepotřebuje další renesanční kostel, ale kafe.

Krása našich výletů je, že je nás málo. Na každou se dostane.

Průvodkyně dělá asi sedm věcí současně

Vyprávím o historii města a přitom vyhlížím, kde přejdeme přes silnici.

Odpovídám, kde koupit olivový olej.

Očkem sleduji, kde jsou možnosti odskočit na toaletu, protože je jasné, že ji bude každou chvíli někdo potřebovat.

Tlumočím v obchodě.

Radím s oblečením, protože jsem také stylistka.

Žádám Janu, aby fotila.

A najednou zjistím, že tři ženy pokračovaly ulicí dál, zatímco dvě se mnou zůstaly v obchodě...

V tu chvíli přichází zpráva od Jany: „V pohodě, mám je.“ 😁

A přesně proto jsme dvě.

Jedna může zůstat s tou částí skupiny, která něco potřebuje, zatímco druhá se věnuje druhé části.

A samozřejmě máme powerbanku. Protože někomu se vždycky vybije telefon.

A bez telefonu dnes nemáte jen problém s fotografováním. Můžete v něm mít letenku, rezervaci, mapu i platební kartu.

I když jsem průvodkyně, užívám si s vámi. Nebo možná proto si tolik užíváte se mnou.

Ženy musí cítit, že si to užívám stejně jako ony – že jsem opravdu součástí party, a ne nějaký neosobní element, co jede jen podle osnov. To by prostě nefungovalo.

Řekla bych, že nejlepším darem pro průvodkyni jako jsem já, je dar „rozvinuté a kultivované intuice“.

Pomáhá mi nejen v práci s různorodou skupinou, ale i orientaci v místě… cítím, kdy zahnout do jiné ulice, než bylo v plánu, protože tam najdeme něco speciálního, stejně jako vás budu schopná nasměrovat k toaletám, kde by je jiný nehledal. Tohle je možná na celé práci nejzajímavější.

Každopádně účastnice nemusí vědět, že jsme večer probíraly, jestli druhý den nezměníme program, protože skupina vypadá unaveně. Nemusí vědět, že jsme znovu potvrzovaly řidiče, hledaly jiný spoj nebo řešily, kde bude osm lidí společně večeřet. Nemusí řešit ani to, kdo chce ráno klasickou kávu, kdo bezkofeinovou a kdo jaký čaj.

Všichni musí cítit pohodu a užívat si to – i já.

Prostě když organizace funguje opravdu dobře, nemáte ji skoro vidět. Máte jen pocit, že věci nějak přirozeně fungují. A přesně o to jde.

A dovolená průvodkyně?

Když si ostatní prohlížejí náměstí, já většinou počítám lidi. Takový starý zvyk. Počítám doma i když krájím chleba.

Jsem ve střehu a naslouchám co se jim líbí, co ne, co by si ještě přály.

Když mají volnou půlhodinku, kontroluji další přesun.

A když se něco pokazí, nemůžu začít panikařit s ostatními.

Musím přinést elegantní a rychlé řešení. Ihned. Ideálně tak, aby většina skupiny ani nepoznala, že nějaký problém nastal.

A právě abych se i já udržela v pohodě, je prima mít k sobě druhý pár očí a rukou. Ale také jako člověka, se kterým večer můžu probrat, jak den proběhl, co účastnice bavilo, jestli máme něco změnit – nebo si prostě na chvíli sednout a říct: „Prosím tě, já už dneska nechci nikoho počítat.“ 😁

Protože i průvodkyně si potřebuje občas uvědomit, že je vlastně taky v Itálii. Musím se udržet s pohodě, protože ženy by to stejně vycítily, že jsem ve stresu a taky by si to přestaly užívat.

Takže ano. Cestuji. A mám to ráda.

Miluji Itálii. Historii, módu, lidi, jazyky, dobré jídlo a všechna ta malá místa, která člověk objeví náhodou a potom si je pamatuje víc než slavnou památku z průvodce. A baví mě ukazovat je ostatním.

Ale průvodcování není dovolená, kterou mi někdo zaplatil.

Je to práce před cestou, během ní i po ní. A přesto existuje okamžik, kvůli kterému bych ji neměnila.

Večer si sedneme. Někdo objedná víno. Ženy, které se před pár dny vůbec neznaly, se smějí jako staré kamarádky. Probírají, co dnes viděly, co si koupily, kam půjdeme zítra a kdo zase někde zůstal poslední.

A já se na ně chvíli dívám a říkám si:

Jo. Tohle se povedlo.

A právě za tenhle pocit mi všechny rezervace, telefony, změny plánů, vybité mobily a deset připomenutí rozměrů příručního zavazadla stojí.

Protože dobrá průvodkyně vám neukáže jenom město.

Postará se o to, abyste si ho mohla opravdu užít. ❤️

Lucie Kubů

profesionální průvodkyně v cestovním ruchu & mentorka / stylistka Fashion therapy

A VÝSLEDEK? LEHKOST A NADŠENÍ

Fotogalerie z dámské jízdy po Toskánsku